Ministerstvo práce, sociálních věcí, žen a rodiny v Braniborsku zadalo na univerzitě v Brémách široce založenou studii efektivity programů na trénování kognitivních funkcí. Ze tří zkoumaných programů prošel pouze HAPPYneuron, který potvrdil svoje dobré výsledky, a to v daném případě na skupině 119 nezaměstnaných lidí nad 50 let z různých částí země v rámci programu „Akademie 50plus“. Například se podařilo prokázat nárůst schopností (viz obrázek) v oblasti rychlosti vnímání, logického myšlení, pracovní paměti a epizodické paměti.

Navíc se prokázal ve dvou oblastech i přenos, tedy zlepšení výsledků v cvičeních, jež nebyla trénována, konkrétně v oblasti prostorového vnímání a rychlosti vnímání. To je přímý důkaz, že trénink určité schopnosti se pozitivně projevuje i v různých jiných činnostech. Neznamená to nic jiného, než potvrzení užitečnosti cvičení pro běžný život. Zajímavé je rovněž velmi pozitivní subjektivní hodnocení ze strany uživatelů, kteří oceňují svou zlepšenou kondici, zábavnost her a řadu dalších efektů.

"Trenéři si během výzkumu všimli, že stoupala motivace, se kterou účastníci přijímali nová cvičení. Při vyhodnocování pocitů účastníků se objevily důkazy, že už pouhá účast na kvalifikačním kurzu přinesla značné zlepšení duševní pohody starších nezaměstnaných, přičemž následný trénink tuto pohodu dále upevnil. Podle výpovědí účastníků jde nejen o to, že hry samotné jsou zábavné, ale také o výzvu spojenou s poznáváním zcela nových věcí a o zjištění, že člověk je schopen náročné úkoly splnit. Zdá se tedy, že kognitivní trénink bude brzy hrát důležitou roli. Je zapotřebí udržet odpovídající úroveň tréninku, aby nebyly schopnosti účastníků ani podceněny, ani přeceněny přílišnou náročností. I zpětná vazba v podobě vyhodnocování plnění úkolů má pozitivní účinek. Vedlejší efekt kognitivního tréninku na zlepšení emocionálního stavu nezaměstnaných, jimž je více než 50 let, lze považovat za velmi důležitý výsledek, zejména v souvislosti s tím, že nezaměstnanost má silný negativní vliv na životní pocity a duševní pohodu těchto lidí. Nebylo předmětem studie, zda psychická a fyzická pohoda účastníků kurzu měla nějaký vliv na jejich schopnost pracovat, dá se to ale předpokládat. Zdá se tedy, že kognitivní trénink je vzhledem ke svému vlivu na psychiku vhodný právě pro starší nezaměstnané...

Lze učinit závěr, že zařazení mentálního tréninku do vzdělávacích plánů má pozitivní vliv nejen na přímo trénované oblasti, ale zejména na zlepšení motivace a spokojenosti lidí. Důvodem je pravděpodobně subjektivní i objektivní zlepšení jejich výkonnosti. Dá se předpokládat, že tento efekt se objeví v pracovním procesu všeobecně, například u činností psychicky náročných nebo naopak rutinních. Zvláště pro malé a střední podniky by to mohl být způsob, jak zvýšit výkonnost zaměstnanců a motivovat je."

Rámcový český překlad najdete zde.

Kdo umí německy, může si více než stostránkovou závěrečnou zprávu o studii přečíst na adrese http://www.masf.brandenburg.de/sixcms/media.php/4055/Endbericht_Kognitive%20Trainings_Juli2011.pdf

Pracovní paměť má úzký vztah k našim exekutivním funkcím. Exekutivní, tedy výkonné funkce patří mezi vyšší kognitivní funkce a zahrnují samostatné a účelné jednání, dále schopnost řešit problémy, plánovat a organizovat, a také náhled a úsudek. Jsou to mechanismy, které pomáhají regulovat naše myšlení a jednání. Lidé s oslabenou pracovní paměti mají potíže s ovládáním svého jednání, zatímco posilování pracovní paměti zase sebekontrolu zlepšuje.

Katrijn Houbenová a její kolegové z Maastrichtské univerzity v Nizozemsku se rozhodli otestovat, zda posílení pracovní paměti by lidem skutečně pomohlo ovládat své impulsy. Od toho už je jen krok k úvaze, že lidé s problémy se sebekontrolou jsou třeba alkoholici... A tak vědci dali dohromady větší skupinu pijáků, co pili více než 30 sklenic alkoholu týdně. Pochopitelně je rozdělili do dvou skupin, jak pravidla vědeckých pokusů vyžadují, tedy na skupinu tréninkovou a kontrolní, se kterou nic užitečného nedělali. Ve skupině s aktivním tréninkem lidé prošli intenzivním programem trénování paměti, který zahrnoval různé verbální a prostorové úkoly určené k posílení pracovní paměti. V jedné z úloh se na monitoru ukazovala například písmena a lidé měli tato písmena vyjmenovávat, ovšem v opačném pořadí. Není to vůbec jednoduché, protože si musíte v hlavě uchovat seznam písmen, ale současně jej musíte v duchu obracet. V tomto obracení spočívá právě ona "pracovní" část krátkodobé paměti. Jak se skupina zlepšovala v plnění úloh, současně se zvyšovala náročnost cvičení, aby byly mozky zatíženy vždy na nejvyšší míru.

Asi nikoho nepřekvapí, že lidé, kteří trénovali, se skutečně zlepšili v cvičení, které trénovali. Ovšem zřetelně se zlepšili i v jiných úkolech v oblasti výkonných funkcí, které vůbec netrénovali. Ale nejpozoruhodnější byl fakt, že pijáci alkoholu z tréninkové skupiny snížili jeho konzumaci v průměru o 10 sklenic týdně. Přitom nejvíc se snížení projevilo u těch, kteří jsou k alkoholu přitahováni nejsilněji. V kontrolní skupině se samozřejmě nezměnilo nic. Měsíc po skončení tréninku byli účastníci pozváni ke kontrolnímu měření - a ukázalo se, že zlepšení pracovní paměti i snížení pití alkoholu zůstalo.

Z jedné jednoduché studie asi neplyne, že trénink pracovní paměti je nezbytně novým zázračným lékem pro protialkoholní léčebny, podpůrná léčba by to ale mohla být docela nadějná. Je to tedy další zajímavá oblast, další okruh lidí, kterým nové prostředky pro trénování kognitivních funkcí mohou v blízké budoucnosti změnit kvalitu života k lepšímu.

Dr. Bikela a několik kolegů z Oddělení psychiatrie Centra pro výzkum závislostí v Arkansasu zase napadlo, že by bylo dobré vyzkoušet, jak na lidi, kteří podceňují následky svého jednání, tedy kvůli momentálnímu prospěchu či pocitu ignorují vzdálenou budoucnost, bude účinkovat trénink pracovní paměti. Vzali skupinu osob zneužívajících nějaké chemické látky, tedy narkomanů, a nechali je pracovní paměť trénovat. Ukázalo se, že došlo ke zřetelnému snížení jejich tendence k podceňování následků. (Více ZDE.)

Ani výsledky této studie nelze vydávat za objev léku na závislosti, ale pro začátek je to nadějný výsledek. Pravděpodobně otevírá dveře k vývoji nových prostředků pro léčbu závislosti, jež budou založeny na trénování mozku. Dá se také předpokládat, že například trénování pracovní paměti jako součást práce školy s dětmi s problémy učení a chování by mohlo mnohé budoucí adepty narkomanie uchránit tohoto osudu. Obecně je to jenom další z mnoha potvrzení, že trénink mozku nám otevírá obrovské nové možnosti, které si zatím umíme sotva představit.

Problém se ale netýká jenom alkoholiků či narkomanů. Kdo je obézní, protože trpí nezvladatelným puzením v noci vyprázdnit ledničku a neodolá dortu nebo hamburgeru, i tomu může trénink pomoci. Schopnost plně ovládat své vlastní jednání, to je schopnost, kterou bychom všichni chtěli mít, ale málokdo máme.

Nová studie, opírající se o sledování 614 francouzských vinařů ve věku mezi 40 a 60 léty, ukazuje, že může být spojení mezi demencí a dlouhodobým stykem s pesticidy.

Všichni účastníci studie pracovali ve vinařství nejméně 20 let. Byli rozděleni do skupin podle toho, zda přišli do styku s pesticidy, přímo či nepřímo nebo vůbec ne. Intelektuální schopnosti účastníků byly monitorovány po dobu až 6 let pomocí několika různých testů včetně testů paměti, řečových funkcí či měření reakční doby. Schopnosti byly měřeny dvakrát.

Výsledky ukázaly, že vinaři, kteří byli přímo vystaveni pesticidům, u druhého testu skoro jistě pohořeli. Také byli tou skupinou, u níž byla velká pravděpodobnost, že bude mít chabé výsledky u obou testů, stejně jako u testu MMSE (Mini Mental State Examination), jenž se používá k testování kognitivních funkcí a může indikovat osoby ohrožené demencí. Vědci označili tento úpadek mozkových funkcí za "zvláště markantní vzhledem ke krátké době sledování a poměrně nízkému věku účastníků".

dr. Bernard Croisile

(více zde)

Na Lékařské fakultě Alberta Einsteina americko-izraelské Yeshiva University prováděli výzkum, jaký vliv má počítačový trénink kognitivních funkcí na kvalitu života, rychlost chůze a bezpečí starých lidí, kteří jsou jinak už málo pohybliví, pomalu chodí a jsou ohroženi třeba pádem na ulici.

Výzkumníci vybrali 20 seniorů ve věku nad 70 let, kteří necvičili nebo nanejvýš jednou týdně, chodili pomalu (rychlostí pod jeden metr za vteřinu) a většinu času seděli. Rozdělili je do dvou skupin. Deset seniorů podstoupilo osmitýdenní trénink s pomocí komerčního programu na trénování kognitivních funkcí (obdoba HAPPYneuron), a to 45 až 60 minut třikrát týdně. Deset zbývajících seniorů nedělalo nic, tvořili kontrolní skupinu pro srovnání.

Zajímavým výsledkem testu bylo, že ti, kteří trénovali, chodili po skončení tréninku rychleji než před ním, i když zrychlení nebylo nijak velké. Ovšem pokud při chůzi mluvili - což pochopitelně vyžaduje podstatně větší koncentraci než normální chůze - bylo jejich zlepšení již výrazné.

Je to zatím jen malá studie, ale výsledky naznačují, že velmi staří lidé, kteří jsou obvykle chatrného zdraví, pro jeho zlepšení nedělají žádné fyzické cvičení a jsou tedy velmi zranitelní, mohou zlepšit svou pohyblivost a tedy i bezpečí posilováním kognitivních funkcí. Někomu se to může zdát nelogické, ale je to potvrzení poznatku, že o naší samostatnosti a schopnosti vyhýbat se úrazům rozhoduje hlavně výkonnost našeho mozku.

O meditaci se dlouho říká, že je to skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu a zbavit se stresu. Nedávno jsem poukazoval na jednu vědeckou studii, jež prokázala, že každodenní praktikování meditace posiluje ty části mozkové kůry, jež jsou zodpovědné za rozhodování, pozornost a paměť. Ovšem vzhledem k tomu, že většina výzkumu byla zaměřena na lidi, kteří meditují každý den, leckdo může mít obavu, že meditace spotřebuje spoustu našeho času. 

Nový výzkum psychologa Fadela Zeidana tento názor vyvrací - studie se jmenuje  Výsledky krátkého tréninku: Cílevědomá meditace zlepšuje vědomí (nebo možná "meditace plného uvědomování" - Mindfulness Meditation - pozn. překl.). Zeidanova studie ukazuje, že pouhých dvacet minut meditace denně čtyři dny v týdnu může znatelně zlepšit vaše rozhodující kognitivní schopnosti. 

Autor to komentoval: "Stručně řečeno, pronikavé zlepšení, které jsme zaznamenali po pouhých čtyřech dnech nacvičování meditace, je skutečně překvapivé. Ukazuje to, že vědomí se dá snadno změnit a silně ovlivnit, a to zejména meditací." 

Je třeba poznamenat, že 63  účastníků výzkumu dostalo skoro hodinu a půl dlouhý profesionální trénink. Učili se základní formu meditace, jež spočívala v soustředění mysli na vlastní dýchání. Pokud jim myšlenky zbloudily, učili se, že mají prostě vzít tu myšlenku na vědomí a zase se vrátit k soustředění na vzorec dýchání. Ke všeobecnému úžasu ti, kteří tento trénink absolvovali, měli až desetkrát lepší schopnost soustředění na určitou věc a přitom si udrželi jiné informace. 

Pokud vás meditace zajímá, jsou z toho dva závěry: 

1) Informujte se. Je mnoho forem meditace. Hledejte, až najdete formu, která vám bude vyhovovat. Existují různé kurzy meditace. Jsou i programy pro samouky.

2)  Když najdete formu, jež se vám líbí, zůstaňte u ní. Jako u mnoha jiných aktivit, které ovlivňují naše zdraví, pozitivní účinky meditace mizí, když s ní přestanete. Dobrá zpráva ale je, že se ukazuje, že frekvence nutná k dosažení pozitivních výsledků je mnohem menší, než jsme si dříve mysleli.

 

Dr. Bernard Croisile

Kanadští vědci objevili překvapivé důkazy, že celoživotní užívání dvou jazyků má za následek nástup klinických příznaků demence o čtyři roky později, než u lidí, kteří mluví jen jedním jazykem. 

Dnes již existuje celá řada vědeckých studií, jež se zabývají vlivem našeho životního stylu, například fyzické aktivity, vzdělání nebo společenské aktivity na vznik tzv. "kognitivní rezervy" našeho mozku. Kognitivní rezerva se týká zvýšené neuroplasticity, schopnosti využívat alternativně různé části mozku a zvýšeného prokrvení, což  se považuje za ochranu před nástupem symptomů demence.

Vědci Výzkumného centra stárnutí a mozku Baycrest v Torontu našli důkazy, že existuje další faktor, který výrazně oddaluje nástup symptomů demence - dvojjazyčnost. "Jsme oslněni výsledky," prohlásila vedoucí výzkumného týmu dr. Ellen Bialystoková.  V předchozích výzkumech se ukázalo, že dvojjazyčnost přináší zlepšenou pozornost a další kognitivní schopnosti jak u dětí, tak u dospělých. Proto se vědci pustili do analýzy lékařských záznamů 184 pacientů, kteří v létech 2002 a 2005 přišli do Baycrestu a stěžovali si na kognitivní problémy. Z nich 91 mluvilo jedním jazykem a 93 dvěma jazyky. Bylo to kromě angličtiny 25 různých jazyků, nejčastěji polština, jidiš, němčina, rumunština nebo maďarština. 132 pacientů mělo příznaky Alzheimerovy choroby, 52 pak jiné druhy demence. Lékaři zjišťovali, v kolika letech byly zaznamenány první potíže jednotlivých pacientů. Průměrný věk jednojazyčných pacientů, v němž se projevily první příznaky demence, byl 71,4 roku. U dvojjazyčných to bylo průměrně 75,5 roku, a to i po započtení vlivu kulturních rozdílů, vzdělání či zaměstnání a pohlaví. Přitom věda dnes nezná žádné léky, které by dokázaly něco podobného - tedy oddálit projevy demence o více než 4 roky.

"Klíčem je mluvit," říká dr. Bialystoková. "Když máte schopnost mluvit dvěma jazyky a děláte to denně, kdykoli otevřete pusu, oba jazyky jsou k dispozici. Potřebujete mechanismus, který by vám dovolil být stále soustředěný. Váš mozek má už takový kontrolní mechanismus zabudovaný, je umístěný v přední části mozku a říká se mu 'exekutivní funkce'.  Takže kdykoli mluvíte, zapojují se tyto funkce. A čím víc je zapojujete, tím jsou dokonalejší."

Je třeba si nicméně uvědomit, že se nejedná o odsunutí nemoci, pouze jejích projevů. Dvojjazyčnost respektive kognitivní rezerva tedy ve skutečnosti znamená, že poškozený mozek podává nějakou dobu podstatně větší výkon, než mozek člověka bez rezervy, u něhož se tedy příznaky projeví mnohem dříve. 

Data jednoznačně ukazují obrovský ochranný efekt dvojjazyčnosti. Je to další do sbírky důkazů, že specifická námaha mozku je zatím to jediné, co nám dnes v boji s demencí dává reálnou naději.

Zdroj: Neuropsychologia 2/2007

Podle průzkumu serveru Sharp Brains činil celosvětový objem trhu s počítačovým tréninkem mozku v roce 2009 zhruba 295 miliónů dolarů. Meziroční nárůst byl - krize nekrize - 35%. To je ještě o 4% víc než průměr let 2005-2008. Odhaduje se, že do roku 2015 se trh zvětší na 4 miliardy dolarů, přičemž některé odhady předpokládají i dvojnásobek.

Hlavním motorem současného rychlého rozvoje oboru je heslo "zdravé stárnutí", tedy zaměření na pomoc stárnoucí populaci vyspělých zemí. Kromě toho ale existují i jiné významné důvody růstu trhu: snaha o úspěch ve škole, sportovní výkonnost, udržení pozice v zaměstnání, bezpečnost za volantem a kvalita života starých lidí.

Byl proveden průzkum trhu a na vzorku více než 1900 vedoucích pracovníků a uživatelů, kteří poskytují informace výrobcům ke zdokonalování jednotlivých produktů, se ukázalo, že většina považuje neinvazivní metody trénování mozku za efektivnější a lepší než užívání léků. 61% respondentů považuje náročné pracovní a intelektuální úkoly  za prospěšné pro mozek, aerobní cvičení a čtení knih získalo 42%, meditace 38%, počítačový trénink 26%, léky na předpis 13%, doplňky stravy 12% a léky, které si člověk naordinuje sám, 1%.

Protože software HAPPYneuron je jedním z nejkomplexnějších systémů pro trénink kognitivních funkcí, je na místě si položit otázku, jak intenzivně by měl člověk trénovat, aby dosáhl co nejlepších výsledků. Je nějaký ideální přístup k tomuto tréninku, který přináší nejlepší výsledky? Je počítačový trénink efektivnější u některých specifických skupin lidí - například podle věku, pohlaví či vzdělání?

Analýzou kognitivních profilů velkého množství lidí, kteří hráli hry HAPPYneuron v angličtině, francouzštině a němčině po dobu 90 dnů, se podařilo dosáhnout zajímavých poznatků. Účastníci byli různého věku (ale vždy starší 20 let) a za 90 dní odehráli minimálně 180 her a maximálně 2500. Hráli hry ze všech pěti základních oblastí - tedy na trénink paměti, logického myšlení, řečových funkcí, vizuálně-prostorové orientace a pozornosti. Účastníků bylo celkem 351, dvě třetiny byly ženy (to odpovídá poměru v celosvětovém počtu uživatelů). Většina byla nad 50 let, ale velká část i ve věku 30-40, 59% pak bylo vysokoškoláků (obecně se ukazuje, že lidé s vyšším vzděláním mají větší zájem na udržování své duševní výkonnosti, ačkoli lidé s nižším vzděláním to potřebují úplně stejně).

Průměrný výchozí kognitivní profil byl 44,39 (průměr populace je 50 - kognitivní profil HAPPYneuron je konstrukt umožňující měřit souhrnně výkonnost v základních pěti kognitivních oblastech, a to nikoli absolutně, nýbrž v relaci k věku, pohlaví a vzdělání), což ukazuje na primární motivaci lidí začít trénovat, když zaznamenají nějaké mírné obtíže.

Průměrně účastníci trénovali 65x za 90 dní, zhruba tedy 5 dní v týdnu. Výsledky po 90 dnech ukazuje tabulka. 

Podrobnější analýza ukázala, že pokrok nemá souvislost s pohlavím, úrovní vzdělání a s věkem. Naopak závisí značně na počáteční úrovni (čím je na tom člověk na začátku hůř, tím snáze se zlepšuje), na počtu odehraných her, na počtu cvičení týdně a kolik her účastník najednou odehraje. Také se částečně potvrdilo, že lidé s určitým zhoršením kognitivních schopností mají tendenci cvičit intenzivněji, což je dobře. Každopádně se ukázalo, že kdo cvičí opravdu intenzivně zhruba 10 her denně, za tři měsíce se průměrně zlepší o více než 25% - a to je už opravdu znatelná změna.

Poznámka: těchto výsledků nelze dosáhnout cvičením s 5 demonstračními hrami na webu, ale alespoň s 20 hrami na CD, které zajišťují větší náročnost a různorodost tréninku a obsahují i osobního "trenéra".

Více podrobností naleznete v příloze (anglicky).

Laická veřejnost si myslí, že spánek je stav odpočinku organismu a mozku. Odborníci však zjistili, že spánek není ani zdaleka pasivní proces, ale naopak stav vysoké aktivity mozku (některé části jsou dokonce aktivnější než během dne), kdy dochází ke zpracovávání získaných informací.

Pomocí elektroencefalografu (EEG) dokázali vědci studovat proces spánku a detailněji tento proces popsat.

Spánek se dá rozdělit na dvě základní fáze: REM a NREM.

1)      REM (Rapid Eye Movement) je cyklem vysoké aktivity mozku, který v tu chvíli vysílá vysokofrekvenční alfa vlny. Je vysoko pravděpodobné, že právě v této fázi prožívá spící něco jako snění. Pokud vzbudíme člověka uprostřed REM fáze, často tato osoba popisuje velmi bizardní nebo živý sen. Během této fáze jsou dočasně paralyzovány svaly rukou a nohou, což nám v podstatě brání projevovat pocity prožívané během snu a jednat podle nich.

2)      NREM se dá rozdělit do 4 podfází – NREM1, NREM2, NREM3, NREM4. Mozkové vlny se v jednotlivých fázích postupně zpomalují a jsou více synchronizované. Typicky začíná spánek fází NREM1 – spící je částečně při vědomí, mohou se objevit halucinace, záškuby. Po několika minutách nastane fáze NREM2 – zaujímá v rámci spánku kolem 45 – 55% času, snížení svalového napětí, spící ztrácí kontrolu nad svým vědomím. Následuje fáze NREM3 – fáze hlubokého spánku (fáze hlubokých vln – SWS – Slow Wave Sleep), na spícího můžou útočit noční děsy, náměsíčnosti, může také mluvit ze spaní. Toto je úvodem do NREM4 – nejhlubšího stádia spánku. Jsou vysílány především delta vlny a spícího je nejobtížnější vzbudit. Právě v této fázi dochází i k upevňování paměti, stádium trvá asi 20 až 40 minut a je následováno opět lehčím spánkem fáze NREM2 (cca 5-10 minut). Poté přecházíme do REM fáze, která celkově tvoří u zdravého dospělého člověka 20 až 25% doby spánku. Cyklus střídání NREM a REM se během noci opakuje několikrát a jeden cyklus většinou trvá 70 až 100 minut.

Mnoho studií potvrdilo vliv spánku na paměť jak dlouhodobou, ale i tzv. pracovní paměť, která umožňuje zpracovávání podnětů a pomáhá nám například při rozhodování, odůvodňování a učení. Při nedostatečném spánku prokazatelně dochází k nižší schopnosti zapamatování a zhoršení psychické a fyzické výkonnosti. Nejdůležitější je v tomto ohledu právě fáze REM, kdy stoupá množství bílkovin v neuronech a dochází k fixaci paměťových stop nashromážděných během stavu bdělosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro nejefektivnější zapamatování si nejrůznějších informací je spánek velmi důležitý. Dokonce nejvíce je doporučováno si na chvíli lehnout po pár hodinách učení. Informace se tak mají možnosti v mozku utřídit a nejsou „přepisovány“ dalšími informacemi, jestliže se člověk učí například 12 hodin v kuse.

Počet hodin a kvalita spánku se zvyšujícím se věkem stále klesají. Starší člověk má tedy méně času na utřídění informací během spánku. Paměť jako taková se tedy neztrácí, jak si myslí starší lidé. Mozek jen nemá již takové možnosti k utřídění informací během spánku a tím pádem si lidé s přibývajícím věkem pamatují mnohem méně než lidé mladší.

Jana Puhalová

Zdroj: Svět 2010