Děti a studenti

 

  Pracovní paměť

 

Používáte ji, když máte třeba sečíst dvě čísla, která slyšíte, aniž byste měli tužku a papír nebo kalkulačku. Děti ve škole ji potřebují neustále pro spoustu úkolů, třeba aby si zapamatovaly a vyhodnotily věty diktátu, než je napíší.

Pracovní paměť nemá souvislost se vzděláním nebo socioekonomickým zázemím rodičů. Z toho vyplývá, že všechny děti bez ohledu na původ a zázemí mají stejnou možnost splnit školní požadavky, pokud je otestována jejich pracovní paměť a škola se zaměří na případné zjištěné problémy.


Pracovní paměť je relativně stabilní a má podstatné důsledky pro úspěch ve škole. Zlepšuje se sice s věkem, ale její relativní kapacita zůstává nezměněná. Z toho plyne, že když má dítě tuto kapacitu třeba desetiprocentní ve srovnání s vrstevníky, pravděpodobně bude mít tomu odpovídající výsledky po celou dobu školní docházky.


Tradiční hodnocení IQ jako předpokladu k úspěchu ve škole může být tedy zavádějící. Škola by se měla zaměřit na zjišťování pracovní paměti, jelikož je to nejlepší ukazatel, jaké problémy nebo úspěchy bude dítě ve škole mít. Místo toho učitelé hodnotí děti s nedostatkem pracovní paměti jako nepozorné nebo málo inteligentní. Přitom na rozdíl od IQ, s nímž si učitelé mohou poradit jen obtížně, je právě zlepšování pracovní paměti něco, s čím škola může poměrně dobře pracovat a omezit tak počet dětí, které nedokážou splnit školní požadavky a následky obvykle nesou celý život.

Cíl tréninku

Trénink kognitivních funkcí najde uplatnění pro všechny děti a studenty jako podpůrný nástroj pro lepší výsledky ve škole,

ale i jako podpůrná metoda např. při dyslexii, dysgrafii, dyskalkulii, hyperaktivitě a problémech s koncentrací - ADHD.

 

Důležité aspekty kognitivního tréninku  

 
 

Důležitým faktorem je vytrvalost a doba, po kterou dítě/student trénuje. Obecně platí, že nemá smysl - a to ani v případě, že to děti třeba baví - prodlužovat trénink nad zhruba dvě hodiny v kuse. Z hlediska výsledku je optimální cvičit zhruba čtyřikrát až pětkrát týdně hodinu. To naráží na časové možnosti dítěte. I cvičení jednou nebo dvakrát týdně však má smysl.

     
  Supinový (avšak každé dítě trénuje individuálně) i individuální.
     
  Vhodné pro předškoláky (nutný výběr cvičení) a zejména pak pro děti ve školním věku.
     
  Paměť, pozornost a koncentrace, rychlost zpracování informací, exekutivní funkce (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), vyjadřovací schopnosti a porozumění řeči, prostorová orientace a vnímání.
     
  Kognitivní trénink je třeba začínat od úrovně, kterou dítě zvládne, aby nedocházelo k pocitům frustrace v důsledku opakujícího se neúspěchu; naopak není žádoucí dávat cvičení na příliš lehké úrovni. Ke správnému nastavení počáteční obtížnosti dopomáhá diagnostika kognitivních funkcí, ze kterých je patrná jejich aktuální úroveň.
     
  Podmínkou efektivního kognitivního tréninku je vůle a aktivita, se kterou dítě k tréninku přistupuje. Důležitá je role dospělého (rodič, pedagog, psycholog atd.) pro klidný průběh tréninku, supervizi tréninku (např. zvyšování úrovně náročnosti tréninku) a pro pochvalu a ocenění dítěte.