Skoro všichni máme řidičský průkaz a velká část z nás se považuje za dobré řidiče. Ne vždy oprávněně. Řízení auta je velmi náročná a komplexní činnost. Vyžaduje kromě znalosti předpisů a řidičské praxe zejména pozornost, sledování více věcí současně, rychlou a správnou reakci, koordinaci pohybů, atd. Navíc je to činnost, na níž může záviset život náš nebo těch, které vezeme. A není náhodou, že si policie stěžuje na drastické následky nehod starých řidičů. Pokud bezpečí za volantem přímo závisí na našich kognitivních schopnostech a tyto schopnosti nás začínají zvolna opouštět už někdy po čtyřicítce, pak stejnou měrou, nejprve zvolna a postupně stále rychleji, klesá i naše schopnost bezpečně řídit auto. Obvykle si toho nejsme vědomi a napadne nás to až někdy v důchodu. Nebo když někoho přejedeme. Navíc fakt, že nám obvodní lékař dá potvrzení, že můžeme auto řídit, protože dobře vidíme, slyšíme a hýbeme rukama a nohama, ještě vůbec neznamená, že také dobře a bezpečně řídíme. Lékař zpravidla nemá možnost nějak detailně měřit třeba naši rychlost reakce či rozdělenou pozornost.